Protože jsem byl tentokrát vyslán do severních krajů (minulý týden jsem byl na jihu) vyhledávat nové talenty, komentář bude stručný (protože jsem nebyl přítomen zápasu). S velkým sebevědomím po prvním zápase vyrazili naši borci na nepřátelské území, konkrétně do Kunratic. Počítalo se s jasnými body. Už na začátku bylo trochu divné to, že narozdíl od prvního zápasu, kdy se někteří borci z lavičky ani nedostali na hřiště, tentokrát už ve čtvrtek Kosi avizoval, že prostě víc než 10 lidí nedáme dohromady.

Ani to však nezhoršovolo dobrou náladu a nikdo si nechtěl připustit neúspěch. Nakonec katastrofa, se soupeřem, se kterým jsme chtěli a hlavně měli bodovat, jasná prohra. Samozřejmě nespravedlivá, protože na tutovky jsme vyhráli o vagon a vůbec, byli jsme dle zpráv od kamarádů lepší, fotbalovější, hezčí a tak. Jediné pozitivní nakonec tedy bylo snad jen to, že trenér Šoula to stihl (byl totiž na pokračování trenérské stáže v Ženevě, což je fajn, blbý je to, že na nás začal mluvit švýcarsko-rakousko-německy, tedy hlavně po desáté večer, když začal rozebírat chyby).

A tak měl alespoň tu čest, střídat zraněného za zraněného – nakonec totiž na lavičce nějací borci byli, ale všichni lehce (někteří i těžce) zraněni (nebo jinak postiženi). Nicméně, další zranění přibyla, ze hřiště tentokrát odkulhal Fuky, Ruda (to neni nic neobvyklého samozřejmě), Tomáš H. a ještě určitě někdo další. Vlastně jsem zapomněl na světlý okamžik zápasu. Rudolf – nádherný gol…..čekal na něj dlouho a přišel, hlava, prásk, goooollllll (bohužel do naší sítě).

Nevadí, z chyb se poučíme a už se těšíme na příští mistrák – svátek pro celou Uhříněves, rozbijeme totiž kamarády z Benic. Pokud tedy proti nám Růža zase nepostaví reprezentaci, jako minule. Všechny srdečně zveme. Sportu zdar.